Už je to dlouho, víc jak dvacet let, co články ve všech amerických listech pomalu nepsaly o ničem jiném, než o tom, jak Mia Farrow nařkla Woodyho Allena, že sexuálně napadl jejich adoptivní dceru.
Woody byl rozebírán ze všech stran. Je možné, aby se něčeho takového tento slavný muž, jemuž se klaněla pro jeho umění polovina uměleckého světa, dopustil? Jedna polovina křičela Ne! Nikdy!, druhá se šklebila a rozebírala psychologickou stránku všech tehdejších Woodyho filmů a poukazovala na duševní nerovnováhu, úzkost a emoční tísně, které z filmů čiší. Představu o Allenovi můžete mít různou, od stydlivého romantika až po silného neurotika, který se neumí vyrovnat s tím, že jeho snové touhy vůči ženám se nerealizují v reálném životě.
Woody přesto vyšel z této štrapáce neobžalován, ani neobviněn. Americká prokuratura se držela zásady Presumce neviny i v sebemenších detailech. Zástup nejlepších amerických právníků na straně Allena se o to také patřičně důrazně staral. Skvrny ale zůstaly a srovnáte-li projevy Woodyho před a po aféře, zjistíte, že Woddy si své skvrny z tohoto nařčení nosil stále s sebou. Budeme-li k němu ale upřímní, a to chceme, nemohli jsme dost dobře nikdy vědět, zda byl Woody skutečně přistižen a vše ustál na základě neexitujících důkazů (tvrzení M. Farrow proti tvrzení W. Allena) anebo zda byl skutečně nařčen z něčeho, co nikdy neudělal a byl proto nařčením hluboce raněn. Tak i tak, stopa po ráně je patrná.
Uplynula drahná doba a Woody natočil další filmy, více či méně úspěšné a v poslední době jako by nabíral dech do nové dimenze svých filmů a film Jasmíniny slzy s Cate Blanchett v hlavní roli jakoby nastartoval poslední, ten nejlepší rozměr Allanových filmů. Těžko uvěřit, že Allan, který začínal jako komik, chrlící denně desítky vtipů, jejichž uveřejňování v novinách mu přinášelo slušnou obživu, přešel přes filmy plné paradoxů, gagů a sexuálních, stydlivých, romantických zápletek až k filmu jako je ‚Jasmíniny slzy‘, filmu plného velkých symbolů a společnosti zblízka nastaveného zrcadla, film plný hloubky a současně skutečné lidské ubohosti i krásy ‚obyčejnosti‘ v jednom.
A v tomto okamžiku, okamžiku uctivého ztišení před mistrovstvím Woodyho Allena, v okamžiku ocenění nejvyšší hodnoty, po udělení Zlatého glóbusu za celoživotní přínos, 12. ledna 2014 a nominaci na Oskara za Woodyho poslední film, dostává Allen druhý zásah. Tentokrát masivní a hodně zblízka.
1. února byl zveřejněn Otevřený dopis Dylan Farrow, ve kterém detailně popisuje, jak ji její adoptivní otec, Woody Allen, sexuálně zneužíval v době, kdy jí bylo sedm let.
K tomu, aby dnes osmadvacetiletá Dylan Farrow ‚promluvila‘, jí prý dopomohla poslední kapka v podobě ovací, které umělecká špička, ale i široká veřejnost projevovaly Woodymu v souvislosti s udělením Zlatého Glóbu. Dylan si prý uvědomila, že promluvit musí, aby si všichni uvědomili, koho adorují a oslavují. Dylan si prý přeje, aby se všem odkrylo, jaká osoba se to stala celebritou, jaký člověk to dosáhl ve společnosti vysokého uznání, že jde o osobu, která je vinna sexuálním obtěžováním dítěte. Dítěte, jehož se stal opatrovníkem. Dylan rozepisuje, jaké zážitky s Woodym z věku svých sedmi let má ona: jako sedmiletou bezbrannou holčičku mě vodil do přítmí podkrovní komory, říkal, jak si mám lehnout, co mám dělat a sexuálně mě napadal … těžké psychické trauma z těchto ‚zážitků‘ mě nikdy neopustilo…
„Co kdyby šlo o vaše dítě, Cate Blanchett? Louisi CK? Alecu Baldwine? Znala jsi mě, když jsem byla malá holka, Diano Keaton. Už jsi na mě zapomněla? „, ptá se ve svém otevřeném dopisu Dylan Farrow.
„Aféra“ před dvaceti lety nakonec utichla, bylo to také díky tomu, že sama Mia Farrow, tehdejší (dlouholetá) partnerka Woodyho Allena a adoptivní matka Dylan Farrow, sama ‚zabrzdila‘ svůj velký tlak proti Woodymu Allanovi. Nechtěla, aby tehdy nezletilé dcery byly vystaveny neúměrnému obtěžování podruhé, tentokráte vyšetřovatelů a médií.
Rána je otevřená znovu a je otázkou, co se stane tentokrát.
Máme tu detailní popis sexuálního obtěžování obětí samotnou. Ne matkou oběti, jak tomu bylo předtím. A máme tu zdůvodnění oběti samé, proč promluvila až dnes. Mimochodem drtivá většina dětských obětí sexuálního obtěžování usvědčí ty, kteří je napadli, až ve své dospělosti (v Čechách příklad „causa Kulínský“, kdy sbormistr masově zneužíval svého postavení a obtěžoval desítky svých svěřenkyň, budiž tomu příkladem). Většinou se totiž oběti samy neumí v době dětství a dospívání vyrovnat s tím, že je někdo sexuálně napadl, dokonce, je-li tomu navíc tak, že se jednalo o osobu, které důvěřovaly (otec, učitel…), a i jejich okolí se spíše snaží, aby na „to“ zapomněly, než aby byly neustále dokola s „tím“, co se jim stalo, konfrontovány a teprve v dospělosti a v době určité psychické odolnosti dospějí oběti k tomu, že je třeba, aby věc oznámily právě proto, aby dotyčný nemohl zraňovat jiné osoby a aby jiní nenabyli přesvědčení, že je „to“ možné, že jim „to“ projde.
Máme tu nový spor. Právník Woodyho Allena, (právník, který sám sebe popisuje jako „předního advokáta v trestních věcech bílých límečků“) již vydal prohlášení mluvící o obvinění Dylan Farrow jako nepravdivém a hanebném a přišel s tím (stejně jako před dvaceti lety), že za vším je „pomsta opuštěné partnerky“(Mii Farrow) a že Woody se brzy vyjádří k obvinění sám (Woody podle tisku nereagoval na dotazy novinářů, kteří jej 1. 2. zastihli, jak vychází v New Yorku z Madison Square Garden).
Nu, co se bude dít, nevíme. Mluvíme totiž jednak o „problému“ hollywoodské hvězdy, jednak o „případu“, kterého se ujímá proslulý (a protřelý) newyorský právník Abramowitz, jednak o „tématu roku“ všech médií a to všechno dohromady, navíc s notnou dávkou „Woodyho kladné proslulosti a oblíbenosti“, při vědomí jeho skvělých filmů“, ale i dohromady s fakty znamenajících pomyslné mínus ukazuje na trapnou právní tahanici, ze které se jen těžko dovíme pravdu. Bojovat samo se sebou bude také veřejné mínění, ovlivňované na straně jedné Američany tolik pěstovanou láskou k filmovým celebritám a na straně druhé americkým velmi přísným pohledem na sexuální obtěžování dětí, nota bene otcem.
A nakonec, odkaz advokáta Allena na ‚otřepané‘ „to je zase jen pomsta od opuštěné partnerky Mii Farrow“, mi připadá vážně spíše jako bod mínus pro Woodyho, jako by neměl jiné argumenty, (ostatně i to, že nereagoval ihned, nevěstí nic dobrého), a jestliže mluví Dylan Farrow o tom, že ji Woody prý tehdy žádal, aby to bylo jejich tajemství a že z ní udělá hvězdu filmového nebe, když bude hodná – podívejme se na druhou adoptovanou dceru Woodyho, Soon-Yi, kterou si Woody po aféře vzal a kterou pak skutečně nejenže nechal hrát v několika svých filmech, ale také s ní adoptoval další dvě dcery (!?).
Je mi líto, že zemřel Philip Seymour.