A tak jsme v EU už deset let. Co dobrého, co negativního a co vůbec nám členství přineslo? Splnila se očekávání Proevropanů anebo více ta Euroskeptiků?
Evropská integrace. Dnes nejsme ještě ani v polovině tohoto procesu. A občas se zdá, jakoby některé státy v tom či onom dokonce z tohoto procesu vystupovaly.
Objevila se celá řada pojmů: jako měnová unie, bankovní unie nebo politická unie a obsah těchto unií se dnes vzdaluje více než před deseti lety a začíná být čím dál víc nesrozumitelný s rostoucím počtem odlišných názorů jednotlivých evropských států, jednotlivých politiků, ekonomů, státníků k té či oné ‚unii‘.
Pojem ‚občan EU‘ – ‚evropské občanství‘, zavedený do evropského práva maastrichtskou smlouvou již před dvaceti lety, zůstává v jakési imaginární rovině a naráží především na to, že u žádného členského státu, resp. jejich občanů, prostě neexistuje silný pocit sounáležitosti (tak, jak je tomu u občanství v národních státech). Většina občanů si pod pojmem ‚evropské občanství‘ neumí nic konkrétního představit – ani práva, ani povinnosti – a pocit sounáležitosti – prostě chabý.
‚Evropské občanství‘ je i přesto Evropským soudním dvorem vtahováno i do právního prostředí, do evropského práva (prostřednictvím judikatury soudního dvora). S ‚občanstvím EU‘ se totiž vynořují další a další dosud netušené právní otázky, které souvisí právě s volným pohybem osob, volným pohybem pracovníků, ale i například s uznáváním průkazů o technologické způsobilosti automobilů, nakupováním ‚evropského občana‘, volným přístupem ´evropského občana‘ k informacím ve všech zemích EU atd.
Integrace je skloňována každým politikem EU, ať již v evropském či národním kontextu, ve všech možných oblastech života. Její obsah však jako by se spíše vzdaloval. Sílí hlasy uvnitř zemí Evropské unie, a nejedná se o hlasy Euroskeptiků, o předčasném (uspěchaném) startu volného pohybu pracovníků i volného pohybu osob; sílí i hlasy o vratkosti měnové unie, o neschopnosti členských států, resp. EU, uchopit bankovní unii, o zneužívání členství některými členskými státy, ocitajícími se v dluhové pasti či cíleném pseudobankrotu…,
evropská integrace je zkrátka zdaleka neukončeným procesem a členské země by měly velmi brzy rozhodnout, kterou cestou se bude ubírat.
Čeká nás nepochybně důkladná revize evropských smluv; co a jak s institucionální reformou, tedy především jaký bude vztah členských (národních) států a UNIE a čím se nakonec skutečně stane ‚evropské občanství‘; jak zkoordinovat hospodářské politiky – a zda je to vůbec možné, byť se to jeví, jako nutné a nezbytné…
„Občan Evropské unie“ stojí v rozpacích nad EU a je si víc a víc nejistý tím, o co tu vlastně jde. A nejistá je unie sama, alespoň se tak již několik let chová. Čím je a čím není Evropská unie. Čím chce být a čím může být. To jsou stále nezodpovězené otázky.
Jistě, mnoho se změnilo i v České republice.
I v Čechách se díky členství v EU a podepsaným smlouvám poodhaluje právní šero, které se tu mermomocí snažily udržet některé lobby (je jedno, jestli je nazveme podnikatelské či mafiánské) a postupně (avšak velmi pomalu) se právní normy v Česku také mění ….., a přesto zcela beztrestně (bez trestu od EU) proběhne takřka deset let po vstupu do EU takový právní podvod na občana České republiky, s tak obrovskými negativními a trvalými následky pro „právní stát“ a český stát vůbec, jako je tzv. Klausova amnestie, kterou jedním „závěrečným“ šmahem omilostnil tento bývalý prezident všechny porevoluční tuneláře….
„Evropské peníze“ – evropské dotace přinesly mnoho dobrého na nejrůznější místa České republiky a zdá se, že se daří rozvíjet chudé regiony či jim alespoň pomáhat. Pak ovšem proč nádherné, vskutku evropské, dětské hřiště, se vším, co si jen děti mohou přát, vybudované v překrásném místě, kousek od zámeckého parku, hojně navštěvovaném místními i turisty, stojí nedaleko zpustošené továrny na sklo, s vybitými okny zírajícími na luxusní hřiště s obrovskou tabulí: TOTO BYLO VYBUDOUVÁNO ZA POMOCI EVROPSKÉ UNIE.
Česká republika je velmi kritizována právě za to, jak nedokázala nabídku evropských fondů využít. Možná, a zdá se, že to tak opravdu je, vůbec nemáme představu, jak hodně nám členství mohlo přinést, kdybychom dokázali jeho nabídky přijmout, uchopit, využít.
Nechceme peníze? Neumíme předložit Projekt? Neumíme dodržet pravidla nastavená a schválená v Projektu? Musíme vracet dotace? Kdo je odpovědný?
Ano, zdá se, že pokud ti, kteří byli v Čechách za posledních deset let zodpovědní za čerpání peněz z fondů Evropské unie a stáli u těchto toků peněz, nedosáhli na evropské dotace pro sebe či pro své vyvolené, dostal dotaci málokdo jiný, včetně univerzit a výzkumu…,
volný pohyb osob, a v rámci toho i pracovníků – to je jedna z tzv. základních svobod vnitřního trhu Evropské unie – mělo by to znamenat, že občané Evropské unie a jejich rodinní příslušníci mají stejný přístup na trh práce jakéhokoli členského státu jako vlastní občané tohoto státu. Tedy, že občané EU nepotřebují nic navíc než to, co občané domácí. Jenže rostoucí počet žalob u Evropského soudního dvora ‚evropských občanů‘ stěžujících si na odmítání, porušování práv jinými členskými státy atd. atd. , svědčí o tom, že nic není hladké a nejen o tom….,
Dnes jezdíme přes hranice bez pasových kontrol a bez celníků – pro obyčejného člověka tehdy, na počátku, nebývalý zážitek – jet si ‚jen tak‘, přes hranice – nikdo nikde – pohoda, která zpočátku byla fascinující – dnes už jako samozřejmost a těžko chápeme i to, že se musí průjezdem hranic zpomalovat…
ovšem, ‚pan celník‘ nezmizel, naopak v poslední době jakoby jich opět přibylo anebo možná konečně začali pracovat tam, kde měli a tak je o jejich práci slyšet víc. Číhají hlavně na dodávky, kamióny a jiná vozidla – jdou snad konečně po těch, co převáží padělky, neznačené cigarety, alkohol „bez původu“, utečence….,
na letištích jsme se ale celníků nezbavili, rádi se tváří jako socialistický celník, to znamená povýšeně, chovají se hrubě, zdvořilost je jim cizí a nejraději nahlíží do kufrů těch, kteří přilétají z dovolené v USA, Kanady, Austrálie, Jižní Afriky a spousty dalších zemí a rozhodně nehledají jen papoušky – ale hlavně váš nákup elektroniky, která je všude levnější než v předražených Čechách, ale i dovážené oblečení Vás může přijít nakonec pěkně draze, když Vám nekompromisní celník naúčtuje DPH (kdepak clo), ať jste obchodník nebo student či věci prostě přímo zabaví „pro další řízení“ – zatímco vedle Vás nepovšimnuti prochází vietnamští obchodníci s vozíky s přetěžkými oblepenými krabicemi….,
ona i ta pasová kontrola Vás může potkat kdykoliv a kdekoliv za hranicemi a i tato kontrola nemusí být vůbec příjemná a vaše auto, ať je opravdu v dokonalém technickém pořádku, samozřejmě podle předpisů země, ve které se právě nacházíte, jinak je tu problém…..,
Ale vraťme se k tomu hlavnímu.
Díky členství ČR v EU je jistě právě jistota zahraničních investorů větší, přitahuje je totiž představa o budoucí sounáležitosti ČR k obrovskému jednotnému trhu ….. jednou ….. jednou to třeba Evropská unie dokáže …. teď je ale teprve na cestě. Evropské integrace. Evropského sebeurčení.