A tak, zatímco svět sedí u televizních obrazovek a sleduje s bohorovným klidem olympijská klání a probírá počasí v Soči, ukrajinský národ je uprostřed tahanice mezi Západem a Východem a cedí krev…
Drtící tlak na demonstranty, umocněný ruskou podporou Janukovyče, je obrovský a dostoupil vrcholu. Ukrajinský režim opět začal střílet do lidí. Prezident Janukovyč již neodstupuje, již nevyjednává. Požadavky demonstrantů ignoruje.
Tisíce policistů ozbrojených granáty a vodními děly dnes napadly velký tábor opozičních demonstrantů a aktivistů v hlavním městě Ukrajiny Kyjev. Demonstranti se útoku postavili. Brání se kameny, basebalovými pálkami, zápalnými lahvemi. Při střetu zpívají hymnu. Volají hesla. Mnozí volají boha a zvedají k nebi ruce s kříži. „My se odtud nehneme, nikam neodejdeme“, volá Vitalij Kličko. Většina jej vyslyší. Mezi demonstranty jsou mladí i staří, muži i ženy. Unavené, ale odhodlané obličeje. Vzduchem létá všechno možné a zdá se, že vše hoří.
Výsledkem brutálního krvavého střetu je na počátku sedm mrtvých civilistů, dva mrtví policisté a mnoho zraněných, z toho mnozí těžce. Mrtví a zranění přibývají.
Politická vládnoucí garnitura rozhodla ochromit město. Paralyzovat. Co nejtvrdší zásah. Brutalita a ‚vražda dovolena‘. Policie demontuje barikády a zapaluje stany demonstrujících. Metro a doprava ve městě zastavena. Další a další ozbrojení policisté nastupují na místa v prvních řadách. Jakmile se setmí, zakládá policie po městě další a další ohně. Demonstranti zaútočili v odvetě na vládní budovu. Naděje na vyřešení politické krize hoří jedním plamenem. Všude se modlí pravoslavní kněží za mír.
Demonstranti již měsíce vytrvale bojují o převzetí moci, vysvětlují již dlouhé měsíce neúnavně svým krajanům a celému světu, proč a zač je třeba bojovat, čeho chtějí dosáhnout. Nárůst demonstrantů – aktivistů o obyčejné lidi je značný a v daných podmínkách obdivuhodný a těžko uvěřitelný. Mnoho lidí volá: Nemáme co ztratit. Nemáme kam uhnout. Buď anebo. Avšak Janukovyč opět sází na to, že „každé břemeno se jednou pronese“, zapaluje hranice a sedá do sedla.
A tak, zatímco svět sedí u televizních obrazovek a sleduje s bohorovným klidem olympijská klání a probírá počasí v Soči,
ukrajinský národ je uprostřed tahanice mezi Západem a Východem a cedí krev za hlasitého vzájemného překřikování mocností o tom, co se podle nich má stát, kdo že se to „vměšuje“ a kdo že je „přítel“ a jakže to má všechno „správně“ být a jak to taky bude. A basta.
Jak tohle může dopadnout? Kdo odnese tento další geopolitický boj? Kdo jej zaplatí? Kdo je na koni? Kdo se bojí? Kdo mlčí? A kdo se řídí pořekadlem „Kam vítr, tam plášť“.
PS: Redaktorka České televize dostává 2 minuty na reportáž do hlavních zpráv. Zahraniční dopisovatel minutu jednu. To vše až po 26. minutě tzv. Zpravodajství.