Reklama
 
Blog | Ivana Jirkova

Rasismus v Baltimore?

Co si myslet o rasismus vůči Afroameričanům ve městě, kde starosta, předseda Městské rady, šéf policie, nejméně polovina všech policistů, ale i nejvyšší státní zástupce jsou černí?

Stejně tak celá plejáda šéfů dalších a dalších organizací, společností a institucí města Baltimore jsou Afroameričané. Město má mnoho černých kostelů s dlouhou a dobrou tradicí. Baltimore hlásí 65% Afroameričanů, 27% Bělochů, pár procent Amerických Indiánů, Amerických Asiatů … a(!) hlásí již několik let tzv. bílý útěk (white flight)…

Tak jednoduché, označit bouře v Baltimoru za výsledek a projev rasismu, to tedy asi nebude. Přesto stejně tak nesmyslné by bylo rasismus vyškrtnout z důvodů současných bouří.

Reklama

Skleněné mrakodrapy se vždy třpytily kolem Vnitřního přístavu Baltimore. Inner Harbor, jeden z nejmodernějších přístavů na světě, dokázal přijímat i ty největší lodě. Historické budovy a stará zákoutí přístavu se tady mísí zdánlivě nahodile se vzdušnou a třpytivou architekturou dneška a tvoří skutečné centrum města, centrum kultury města. Každý, kdo se tady ocitl, musel nutně získat dojem, že město má nespočet pracovních příležitostí i míst pro hodnotný odpočinek. Dobré město.

Babe Ruth, Frank Zappa, Jada Pinkett Smith, Cass Elliot, Robert Lee Curbeam, Michael Phelps jsou jen jedni z mnoha rodáků z Baltimore se zvučným jménem. Odjakživa tu mezi slavnými a významnými byli jak černí, tak bílí.

Co se stalo s městem, které ještě před dvaceti lety vykazovalo vzestup a zanechávalo radostný dojem v každém, kdo jej navštívil?

Město zešedlo a vlní se nenávistí a zlobou. Freddie Grey. Jako by svým jménem a způsobem života předjímal a ukazoval, kam se Baltimore sesunul. Jak plíživě a nepozorovaně se proměnil zdravý život města v neuchopitelnou šeď.

Kdy v tomto městě nabral rozdíl mezi majetnými a nemajetnými tak obrovských rozměrů? Nůžky jsou dnes rozevřeny skutečně doširoka. Nárůst drog a kriminality ve městě se zrychlil neuvěřitelným tempem. Na jedné straně zní město takřka neustálým kvílením sirén policejních aut vyrážejících k ohlášené kriminalitě a zákroků policistů je nespočet, na straně druhé trčí varovně v tisku opakované a časté zprávy, o policistech města, kteří čelí obvinění z korupce, podezření z nepřiměřených zákroků, zbytečného bití atp. … A nutno dodat: nepřiměřené zákroky, bití a „ponižující buzeraci pro nic za nic“ hlásí právě mladí Afroameričané anebo jejich rodiče…

I Baltimore se přiřadil k městům, jimž dávno přes okraj přetekla beznaděj, bezvýchodnost, chudoba, frustrace a s tím spojený nárůst kriminality a drogové závislosti. Mladá generace nemajetných, která ležela již mnoho let ladem, uspaná drogami, jen občas se marně snažíce na sebe upozornit, se nyní probudila vyburcovaná vraždou Freddieho Greye a hlasitě křičí. Jde o všechno, jde o život.

A plný šedi byl i život Freddieho Greye. Byl nelehký, napěchovaný skutečnými znaky dnešního světa těch nemajetných – jeho vlastní matka brala heroin a na svět ho přivedla do bídy a beznaděje, vyrůstal v chudinské čtvrti, v komunitě, která má nálepku „nejvíce závislých osob na heroinu“ a řadí se také mezi komunity s největším počtem lidí odsouzených k vězení. Jeho život v jednom z městských domů pro chudé mu přinesl nález zvýšené hladiny olova v krvi, což mělo za následek spoustu konkrétních zdravotních problémů a také problémů ve vzdělávání. Dnes o něm všichni mluví jako o hodném a usměvavém hochovi, kterým jistě byl, ve známost vešel ale i jeho trestní rejstřík, který prozradil, že se za svůj krátký život stihl zapojit do drogových „her“ a že byl již i ve vězení.

Ale měl vůbec Grey nějakou jinou možnost? Dostal Freddie vůbec kdy skutečnou šanci? Od rodiny? Od společnosti?

A jak takové skutečné šance vytvořit? Jde to vůbec ještě? Baltimore mnohokrát v minulosti dokázal, že jeho rodák šance dostane a že může dosáhnout skutečně vysoko. Ať černý nebo bílý. V Baltimore působí také mnoho významných a dříve osvědčených sociálních institucí. Je zde množství sociálních programů. Současná výstavba nových bydlení – sociálních bytů – je v plném proudu… Co tedy přestalo fungovat? Kdy? Proč?

Dnešní protesty jsou protesty proti nezákonnému zmaření mladého lidského života, jsou to protesty proti budoucímu maření dalších životů. Je to varovné a zoufalé volání.

Jsme svědky doby, kdy velká města již nejsou schopna skrývat propastný rozdíl mezi bohatými a chudými. Jsme svědky doby, kdy si města „neví rady“ se svými „chudými občany“. Sociální programy vyznívají na prázdno. Hluchých na úřadech přibývá. Násilí přibývá. Roste nenávist. Tak i násilí policie a korumpovatelnost policie. Hájení majetku za každou cenu sjelo z cesty a řítí se dál. Jde o celosvětový problém. I Evropa odhaluje svá nemocná místa a Paříž dokonce nebezpečně zrychleným kankánem.