Reklama
 
Blog | Ivana Jirkova

STAP. Objev, který otevře Nový věk, je tady.

„Chcete anebo nezbytně nutně pro záchranu života potřebujete novou část těla? Nový orgán? Není problém. Vložíme na poškozené, nemocné či opotřebované místo kmenové buňky. Vaše kmenové buňky. Dál už kmenové buňky pracují samy.“

Tak nějak by v novém věku, věku personalizované medicíny, medicíny „ušité na míru“ mohla znít odpověď vašeho lékaře anebo i jen jeho doporučení pro Udělej si sám.

Skutečně mají kmenové buňky tuto zázračnou moc? Ano, mají.

Reklama

Ale kde je vzít, jak je uchovat a jak je použít? A taky, kde je vzít a nekrást?

Dlouho se již zdálo, že cesta k získání kmenových buněk je trnitá a řekněme neetická (embryonální kmenové buňky) či lépe řečeno cesta vedoucí lidstvo do pekelného neznáma (klonování lidských embryí pro získávání kmenových buněk). To se však převratným objevem, ohlášeným 29.1.2014 japonským vědeckým týmem, z Centra pro vývojovou biologii RIKEN v japonském Kóbe, zřejmě zcela změní.

Než si řekneme o cestě vědců ženoucích se ve jménu pokroku za získáním kmenových buněk, je třeba vysvětlit, čím jsou kmenové buňky tak unikátní a proč jsou tolik tolik žádoucí.

Desítky vědeckých týmů na té nejvyšší úrovni bádají a odhalují schopnosti kmenových buněk již pár desítek let. Kmenové buňky (velmi stručně řečeno) na rozdíl od jiných buněk mají prvotní, jedinečnou a životadárnou schopnost ‚se dělit‘ na další buňky a schopnost ‚měnit se‘ na jiný buněčný typ!

Jestliže se ‚nefunkční‘ část těla skládá z buněk, které se neumí dělit a neumí měnit, jejichž role je neměnná, pak kmenové buňky na daném místě způsobí převratnou změnu. Nejenže jsou schopny se dělit (množit) a zaplní místo nefunkčních buněk, ale především se samy po umístění v daném prostředí přemění na takové buňky, jejichž typ a funkce je v daném místě potřeba.

Jak kmenové buňky ‚zjistí‘, že jsou na místě kůže (a mají se stát buňkami kůže) anebo jak ‚zjistí‘, že jsou na místě srdce (a mají se stát buňkami se všemi vlastnostmi a funkcemi předpokládanými a potřebnými pro funkci srdce), zůstává nadále tajemstvím. I to, jak kmenová buňka ‚ví‘, jak a nakolik se má ‚dělit‘, zkrátka jaký tvar má vytvořit, i to je nám skryto.

Magická slova „kmenové buňky“ /stem cells/ defilují před námi již desítky let jako něco, co je rovno ‚živé vodě‘.

Dlouhá léta se vědci snaží kmenové buňky získat a ‚ovládnout je‘.

Mít možnost nahradit nemocné buňky za zdravé, poškozené a nefunkční za plně funkční, ale i ty staré za nové. Taková možnost je mocí. Získat živou vodu.

O kmenových buňkách ví přitom kde kdo a poměrně dlouho. Určitě každý z vás viděl film, ve kterém spermie proniká do vajíčka. A od tohoto okamžiku spojení nastává „dělení a diferenciace buněk“ – vzniká nový život. Kmenové buňky se dělí – množí (proliferují) jako o závod a přeměňují se (diferencují) tu na ledviny, tu na oči, tam na prst, ucho …. Zkrátka na to, co je potřeba …

I vědci proto nejprve při svém ‚bádání, jak získat kmenové buňky‘, začali u embryí. Toto „užívání embryí“, byť pro vědecké účely, vyvolalo mnoho diskusí a mezinárodních debat a mnoho zákazů, omezení a konečně i zákonů, jejichž cílem bylo a je zabránit zneužití vědy – cílem je však i zabránění tomu, aby se „lidstvu vymkla kontrola nad vědou, nad výsledky vědy“.

V roce 1995 byly izolovány (získány) první embryonální kmenové buňky z opic makaků a v roce 1998 již bylo oficiálně potvrzeno, že byly izolovány první lidské embryonální kmenové buňky.

Velká Británie jako první dokonce zlegalizovala v roce 2001 klonování lidských embryí pro získávání kmenových buněk, byť se nadělené (namnožené kmenové buňky) – tzv. blastocysty musí zničit do věku 14 dní. Všimněte si, že se mluví o „věku“ klonovaného embrya.

Vědci při hledání možností získat kmenové buňky přešli od metody práce s lidskými embryi, kdy se dostali k možnosti vkládat do vajíčka jádro obyčejné tělní buňky, až k takovému postupu, kdy ‚učili‘ běžnou buňku, třeba i buňku kůže, aby se vrátila do stadia, kdy byla buňkou kmenovou, to je ještě před to než na sebe vzala podobu konkrétního typu buňky.

Dnes tu stojí před námi drobná japonská vědkyně, Dr Haruko Obokata.

Ta učinila a spolu s kolegy ohlásila světu neuvěřitelný objev, když zjistila, že kmenové buňky mohou být získány rychle, a to „pouhopouhým“ ponořením krevních buněk do kyselého roztoku.

Krevní buňky bílých myší pobytem v kyselém roztoku (pH bylo přitom velmi nízké) ztratily vlastnosti „konkrétní buňky“ a začaly vykazovat vlastnosti buňky kmenové a především schopnost se přeměňovat (pluripotenci). Nový druh buněk byl nazván STAP (stimulus-triggered acquisition of pluripotency / stimulem spuštěná nabytá pluripotence).

Testy byly provedeny s krví bílých myší, nyní se budou provádět s lidskou krví. Chris Mason, profesor regenerativní medicíny na University College v Londýně, řekl, že pokud se potvrdí výsledky také u lidí, pak „věk personalizované medicíny je tu.“ Vypadá to příliš dobře, aby to byla pravda – říká mnoho dalších vědců.

Je navíc zřejmé, že toto zjištění, totiž jak reagují buňky v určitém prostředí, by mohlo vést vědce novým směrem i v jiné než jenom regenerativní medicíně. A to je další velký rozměr tohoto objevu.

Rázem je jasné, že technologie ‚získávání kmenových buněk‘ by mohla být nesrovnatelně rychlejší, neuvěřitelně levnější, a především bezpečnější než dosavadní vědecké cesty, které se nyní konečně zdají nepraktické, předražené a především skutečně neetické.

Uvědomme si, že na dosavadní cestě došli někteří vědci tak daleko, že byla naklonována lidská embrya a že například v jihokorejském Soulu byla otevřena banka kmenových buněk, která dodává nové linie kmenových buněk. Nové linie přitom tito „vědci“ odmítají patentovat (zveřejnit). O mnoha dalších vědeckých skupinách, které raději opustily civilizovaný svět „plný zákazů a omezení“ se můžeme jen dohadovat. Bohužel se dávno nejedná jen o námět k hororovému filmu.

V posledních letech jako by se lidstvo přestalo bát tohoto bádání. Již se jen těší. Je takové ‚těšení se‘ ale na místě?

Kmenové buňky se mohou dnes transformovat do jakékoliv tkáně a jsou již vyzkoušeny pro léčení kůže, očí, srdce i mozku a nově pro náhradu ledvin.

Dnešní objev japonských vědců by mohl znamenat něco zcela nevídaného v našem „dosavadním světě“. Potenciálně by mohl začít nový věk. Věk personalizované medicíny. Potřebuješ výměnu části těla, změnu, náhradu? Nic lehčího. Zatřepej kapkou vlastní krve v kyselém roztoku a kmenové buňky, které tak vzniknou, nanes na místo. Dál již kmenové buňky udělají vše samy.

Lidé, kteří trpí bolestmi v důsledku nedostatků vlastního těla anebo (o to hůře) trpí bolestí pro utrpení svých blízkých, budou s novou nadějí hledět vpřed s představou možné záchrany lidského života.

Jak blízká je tato naděje ukáže čas. Jestli jsme výše psali o tom, že získávání kmenových buněk by mělo být nyní jednodušší, levnější a tak vlastně velmi dostupné, jak se ale k tomu postaví farmaceutické a medicínské korporace, nadnárodní společnosti a zdravotní pojišťovny, to je daleko daleko ve hvězdách. Psali jsme přece také o tom, že „Mít možnost nahradit nemocné buňky za zdravé, poškozené a nefunkční za plně funkční, ale i ty staré za nové, že taková možnost je mocí.“

A jak to vlastně bylo, v té pohádce? Napřed mrtvá voda, pak živá.