No tak jsme potřebovali nějakou tu tradici a tak jsme si vymysleli, že budeme poslední čtvrtek v měsíci listopadu slavit něco jako Díky Bože za ty dary,
mělo to být něco jako Poutník se dělí s původním obyvatelstvem o dary úrody. Ale nějak se nám to vymklo, směje se můj illinoiský kamarád,
hlavně že se bude hodně jíst, ale tradice se nám vlila do žil tak rychle, že jíme hodně raději každý den. Prostě jíme hodně pořád.
Většina Američanů se na Thanksgiving skutečně těší. Nakupují, svolávají se, ujišťují se, kdo a kam přijde, je to doba zvýšené pomoci lidem bez domova, lidé navštěvují nemocné.
Většina Američanů skutečně nachystá doma krocaní hody, napečou si apple pie anebo pumpkin pie a roztáhnou stoly, aby se kolem nich všichni vešli. Smějí se, klábosí, dívají se na fotbal, samozřejmě americký, anebo si pouští staré domácí video, popíjejí coca-colu a Bud Light nebo Duff Beer, drtí u toho prázdné plechovky jednou rukou a přednost v ten čas mají rodinné historky, které popisují přítomné v nelichotivých situacích či v situacích přímo prekérních. Všichni se schází u toho příbuzenstva či kamarádů, kde mají doma i bowling anebo kulečník či alespoň stolní fotbálek; ale jsou i tací Američané a není jich málo, kteří vyjedou na koních, na kolech či na lodích na Thanksgiving ke svým příbuzným či kamarádům anebo s nimi protancují noc.
Všechny televizní kanály upozorňují americké domácnosti na nebezpečí, kterých se mají o svátcích vyvarovat – hlavně požárů při pečení krocana. Ostrých elektrických porcovacích nožů v kombinaci z únavou z náročné přípravy…
Nejkrásnější část Thanksgiving je právě Příprava. Příprava jídla, pití a výzdoby. Podmínkou zážitku je samozřejmě to, že Připravy se musí účastnit co nejvíce lidí. Chaos se postupně změní ve skupinky Popíjejících, Vypravujících, Ochutnávajících a Osobu, která skutečně vaří, peče, smaží a chystá stůl (Monica).
Na stůl musí přijít toho večera všechny hlavní plodiny Ameriky. Takže kromě krocana se na tabuli objeví brambora, fazolka, jablko, brusinka, mrkev, sladká cibule, kukuřice, dýně, boby, melouny, slunečnice, avokádo, buráky, ananas, javorový sirup, koka, rajčata… Moderní Američané často už krocana nepečou, ale oněch devět druhů masa krocana semelou či nasekají dohromady a jedí syrové či zauzené jako krocaní tatarák. Lahůdka!
Moji kamarádi Thanksgiving prozpívají.
Nejprve však postaví doprostřed pokoje velký dřevěný stůl. To znamená, že všechen ostatní nábytek se přirazí ke zdem anebo vynese ven. Stůl se pokryje bílým ubrusem a ubrus nespočtem nejrůznějších a samozřejmě velmi barevných ubrousků. Pak se doprostřed stolu přinese obrovský naporcovaný krocan, z každé strany mísa s dozlatova opečenými brambory, vedle stojí misky se zelenými fazolkami zapíchnutými do sušených švestek obalených křupavou slaninou, opodál stojí další misky s brusinkami v karamelu a brusinkami v alkoholu, sušenými brusinkami, je tu také pyré ze sladké cibule, nasušená rajčata, avokádové pomazánky a talířky s jablkovými koláčky a koláčky dýňové a všude sojová omáčka, na kostky nakrájené vychlazené melouny všech druhů, buráky, coca cola, pivo a červené kalifornské víno. A ovšem, mrkvový dortík. Pak teprve se roznesou talíře a příbory a svíčky. Moře svíček.
Moji američtí kamarádi myslí i na své veganské druhy a podává se proto i sojový krocánek v hráškovém či avokádovém pyré, špaldový apple pie a zázvorové lehounce alkoholické víno a neuvěřitelně dobrý domácí Cider, (ten je naštěstí pro všechny).
Pokaždé se všichni shodnou na tom, že toho jídla je přespříliš, že se to nedá sníst a že příští rok už se to nesmí opakovat.
Pokaždé se všichni pohádají o tom, proč, že se vlastně Thanksgiving začal slavit a zda je to vůbec oslava Boha, díky za požehnanou úrodu či tryzna za genocidu spáchanou na domorodých Indiánech.
Pak se všichni vrhnou na chlast, ať ten nebo ten a diskuse nabírají tempo, až nakonec mluví všichni najednou a pak to přijde a vše se mění ve zpěv za pohybu. Takže přijde-li zpozdilec na návštěvu nad ránem, naskytne se mu pohled na kamarády stojící kolem dokola velkého stolu plného jídla a poloprázdných skleniček, držící se za ramena, mírně se pohupující v kolenou, občas úkrok vlevo, vlevo a vpravo vpravo, dívající se střídavě do země a nahoru, to, jak mění polohu hlasu, když dohromady jako jedno tělo zpívají biblické texty na prastaré melodie, které jejich předkové kdysi přinesli s sebou z Evropy.