Odešel geniální spisovatel, novinář a člověk Gabriel Garzía Márquez. GABO. Předčasná oznámení o jeho smrti před pár dny vystřídala dnes ta konečná, nevratná.
Díky Garzía Márquezovi můžeme „v polospánku slyšet prozpěvování služek pod hustou korunou mangovníku, vyvolávání prodavačů z ulice a od zálivů mrmlání motorů, jejichž výpary v odpoledním vedru plachtí po domě jako anděl, jemuž bylo souzeno shnít….“ (Láska za časů cholery)
a přitom nezapomenout, že „nejlepší přítel je ten, co včera umřel“ (Sto roků samoty).
Miliony čtenářů po celém světě dokázal tento geniální spisovatel strhnout k četbě svých děl bez ohledu na jejich věk, sociální zařazení anebo nějaké jiné více či méně hloupé kritérium;
jen geniální spisovatel pohltí čtenáře osudem jednoho rodu v průběhu celých sta let, aniž by ztratil čtenářovu pozornost a aniž by přestal čtenáře znovu a znovu vtahovat do děje, do myšlení, do hledání, do samoty a do věčné tesknoty duše svých hrdinů
a jen geniální spisovatel dokáže servírovat čtenáři notnou dávku magie odrážející se v šílenství, fantazii, iluzi, vyvolení i prokletí postav, aby přitom neztratil čtenářovu pozornost ani jeho zdravý úsudek.
Text Gabriela Garcia Marqueze plyne v jeho románech volně, jakoby mimoděk, všechny jevy, složitosti, vztahy a děje popisuje s takovou samozřejmostí a jednoduchostí jakoby nebylo nic snazšího a používá přitom kteroukoliv formu, a ty se vzájemně doplňují, překrývají a plynou vedle sebe. Dialog, er-forma, přímá i nepřímá řeč. Lehce svěží a přebohatý jazyk. Vše k nám prostřednictvím jeho knih přitéká jako srozumitelné, ač se to, co nám García Márquez sděluje, může zdát jinak tolik cizí či tolik vzdálené.
Již v roce 1967 García Márquez odkryl a začal popisovat největší fenomén posledního století. Fenomén, který nejprve skrytý, se postupně vztyčuje nad lidskou společností a vrhá stín postupně na více a více míst Země. García Márquez neomylně identifikuje a velmi přesně popisuje fenomén předznamenávající pád lidské společnosti: osamělost, nedostatek citu a mizení vzájemné solidárnosti.
Láska, samota, stárnutí, strach, „to“ mezi nebem a zemi, vášně, spiritualita, pověry, bytí a nebytí obyčejného člověka s neobyčejnými touhami na cestě osudů jsou hlavními tématy jeho knih.
Sám García Márquez byl znám svou vášní především k dílům Hemingwaye, Faulknera, Dostojevského a Kafky.
Gabriel García Márquez, kolumbijský spisovatel, držitel Nobelovy ceny za literaturu a také novinář a scénárista – autor jedněch z nejvýznamnějších latinskoamerických a světových děl – zemřel doma mezi blízkými, v Mexico City, ve věku 87. let. On a Miguel de Cervantes jsou považováni za největší spisovatele píšící španělsky. Jeho dílo Sto roků samoty se prodalo ve více jak 50 milionech výtisků, ve 25 jazycích. Osud rodné Kolumbie nebyl Márquezovi nikdy lhostejný, byť jej v roce 1981 kolumbijská vláda obvinila ze sympatizanství s rebely a z toho, že kolumbijské protivládní partyzány finančně podporoval a on se musel odstěhovat do Mexico City, kde žil prakticky až do své smrti. V roce 1994 založil García Márquez Nadaci s cílem podporovat rozvoj investigativní žurnalistiky v Latinské Americe.