Je mnohem více těch, kteří na Ameriku pohlíží skrz prsty a obdivně pokukují po Moskvě či Merklové…
Mě Amerika přesvědčila, že je stále nejlepší, i když se to tam pěkně houpe.
Byla jsem v USA, doprovázet mladého českého vědce, který se jel do Ameriky podívat na možnosti pokračování a realizace své výzkumné práce, kterou si v Čechách musel financovat sám a ač již dosáhl zcela mimořádného výsledku i pak zůstaly pro něj české pokladny s nápisem ‚Na vědu‘ zavřeny.
Jela jsem tentokráte s obavou, jak vlastně teď Amerika funguje, co se změnilo.
Dlouho trvající hádky uvnitř americké společnosti jsou otevřeným a nikterak neskrývaným tvrdým bojem Demokratů a Republikánů. Ambiciózní sociální program prezidenta Obamy, který původně získal u veřejnosti většinu, nyní nabyl skutečných rysů v podobě nebývale velké zátěže státního rozpočtu a okamžitě ztratil podporu většiny a stal se noční můrou nejednoho Američana.
Již takto složitou a nepříznivou situaci strhává do nebezpečného stavu hluboká všudypřítomná NENÁVIST obou táborů, hlasitě, zejména Republikány, deklarovaná již od poslední volební kampaně. Již dlouho lze pozorovat, že do vnitřní americké politiky se dostala neústupnost, která jde v případě obou stran tak daleko, že je schopna poškodit reputaci státu a dokonce rozložit jeho ekonomiku.
Nadstranická rozhodnost, kdysi tolik typická pro Ameriku, je pryč. Projevují se parciální a lobbistické zájmy.
Ať zapnete kterýkoliv televizní kanál, všichni američtí komentátoři, představitelé velkých mluvených show, americké filmové hvězdy zvučných jmen, „promlouvají“ k Američanům a více méně šíří a zvětšují nenávist mezi oběma tábory. Nezdá se, že by někdo chtěl najít kompromis, že by kdokoliv hledal společnou cestu.
Doba zasedání OSN, za účasti amerického prezidenta a iránského prezidenta, je provázena nebývalým, přímo obrovským množstvím policie a armády. V blízké univerzitě, kde jsme právě na návštěvě, není žádný signál, žádné spojení.
Čteme pořád dokola v nejednom světovém deníku a i ve zprávách u nás, že Amerika jako světový lídr končí. Jeden z dalších soumraků, nicméně žádný nepřirozený jev. Ačkoliv se prezident Obama snaží udržet pozici Spojených států jako určující mocnosti a držet hlavní roli ochránce lidských práv, je jasné, že drtivá síla domácích starostí a domácí nevraživosti tuto pozici sama o sobě natolik oslabila, že se stává nedůvěryhodnou a především neúčinnou. Amerika bude šetřit své vojenské síly.
Když tedy Amerika přestává být světovým lídrem, kdo se jím stává? Svět bez lídrů?
V USA přibývá španělštiny a Američané stárnou. Procházejíc jedním obchodním domem jsem si uvědomila, že všichni, zákazníci i prodavači, mluví španělsky. V hotelu španělsky mluvící obsluha, anglicky mluví špatně ale především neradi. Newyorské autobusy, které jsou de facto určeny starým lidem a postiženým, se po avenue courají ještě pomaleji než dříve, protože na každé zastávce nastupují větší a větší počty přestárlých Američanů či jsou k přepravě nabíráni (vzorně a pečlivě) postižení na vozíčcích.
A přesto vše funguje, zdá se. Rozhodně co se vysokoškolského systému a vědy týče, ano. Dobrá zpráva! Pád ekonomiky není ještě stále na pořadu dne. Rozhodně ne nyní, byť hádky Demokratů a Republikánů, příval imigrantů z latinské Ameriky a stárnoucí populace Američanů ukazují jiný pohled a vnucují jinou představu.
Na čerstvém případě mladého českého vědce se znovu ukazuje, jak je Amerika stále schopná, silná a jak stále funguje systém nastavený uvnitř. Systém, který je schopný rozpoznat pokrok a podpořit jej. Systém, kde kreativita je vítána a požadována. Systém, který ne na papíře, ale skutečně podporuje myšlení každého jedince, svobodné myšlení a respektuje, ba vyžaduje svobodné rozhodnutí. Vysokoškolský systém není nikde na světě lepší. A co se týká vědy a výzkumu, je v USA bezkonkurenčně nejlepší. Pokud najdete odvahu předvést, co umíte, pokud najdete odvahu něco (a často hodně) pro dobu ‚přesvědčování’ obětovat, pak si můžete být jistí, že pokud ve vás opravdu něco je anebo dokonce již významný výsledek výzkumu přinášíte, najdete v USA dříve nebo později svou velkou šanci. Vynikající čeští lékaři, vědci, pracující v USA, jeden vedle druhého museli projít cestu sebeodříkání, ale jak sami potvrzují, výsledky stojí za to. Co může být víc než realizovat svůj sen a přinášet lidstvu pokrok.
A právě takto ohromně fungující systém v této oblasti, oblasti vědy a výzkumu, pohání již dávno roztočená kola americké ekonomiky USA, protože pohání a dává šanci a rozměr lidskému duchu.
Přes všechny problémy má Amerika možnost se přehoupnout, protože drží (nepředstírá) ústavní pořádek, protože drží (ne předstírá) omezování moci, má nezávislé soudy a skutečně a stále pevně fungující společenství občanů v podobě nejrůznějších skutečně fungujících spolků, společenství či nadací. Jak říkal profesor Vojtěch Cepl, nejde o to, že se udělá chyba, každý ji jednou udělá, jde o to, přiznat tu chybu, chtít se z té chyby poučit, vyvodit důsledky a chybu neopakovat. A Amerika to umí. Tedy dosud uměla. Své chyby hledá, píše o nich, hádá se o nich, vede o nich rozpravy, jde o to, aby i teď vyvodila důsledky a učinila vše, aby se chyba neopakovala.
Je otázkou, zda se někde něco nezhoupne, zda přece jenom hloupá stranická politika a přílišné zatížení střední vrstvy Ameriku nestrhne do ekonomického propadu.
Doufejme, že ne, je totiž nepochybné jaký dopad by zhroucení americké ekonomiky pro tu světovou mělo. A nejenom pro ty úžasné české mozky působící v USA jako je dr. Bohdan Pomahač, dr. Hynek Wichterle, dr. Lukáš Čermák a další.