Nemylme se, ten malý, drobný hoch, s pomněnkovýma očima byl pevně odhodlán bránit svou vlast, nejlépe, jak uměl.
Cítil se připraven a chtěl být užitečný. Své zemi, zraněné a krvácející po 11.9.
Byla mu svěřena práce. Práce, kde každým dnem a narůstajícím tempem, před jeho zraky, myslí a svědomím probíhaly záznamy desítek, stovek akcí, plných krve (jak jinak), plných nenávisti (je to přece válka), plných násilí (bez toho to nejde), plných násilí na civilistech (to se někdy tak stane), plných násilí na zjevně bezbranných lidech (co to?), plných násilí na ženách a dětech (jak jen?), napěchovaných nezvykle silnou lhostejností k utrpení druhých (…), přeplněných cíleným týráním kohokoliv na „druhé straně“….
Svobodník Manning cítil ponížení, dokumenty cupovaly jeho vědomí a přesvědčení o amerických ideálech. Vlastenecká hrdost byla před jeho očima měněna ve frázi a pózu. Cítil bezmoc.
Dokumenty, o které jde, jsou podle Manniga obžalobou mocných, jejich praktik, které zavlekly tisíce lidí do stavu absolutní lhostejnosti k utrpení druhých, které zavedly tisíce vojáků a amerických občanů na cestu devalvace vlastních životů.
Jako jedinou možnost vidí, co nejrychleji svou zemi o těchto věcech informovat a zvolí WikiLeas. Společně s nimi strhává závoj z obrazu USA jediným prudkým tahem a nejen Američanům se odhaluje něco, co svou rozsáhlostí a nebývalou negativitou zarazí všechny.
Jen o chvíli později si svobodník Bradley Manning možná uvědomí, že ale ne jen někteří, nýbrž nyní všichni Američané mají pocit, že zůstali stát před světem bez hávu.
Ať vinni či nevinní, ať toho či onoho názoru.
Američané nemohou být a jistě nejsou šťastni z internetového bestselleru, který jim WikiLeaks díky vojínovi Manningovi připravil a který se jim denně vrací jako bumerang ze všech koutů světa. Je absolutně nepochybné, že zveřejněním dokumentů byly USA poškozeny.
Jeden z nejdůležitějších pilířů americké demokracie, a nutno dodat skutečně fungující pilíř americké demokracie (!), právo se vyjádřit, právo poukázat na nesprávnost, na nespravedlnost, na cokoliv špatné a současné právo na nápravu, na spravedlivý proces, na což jsou Američané právem hrdí, bylo vynecháno. Přeskočeno. Ignorováno. Proč? Proč svobodník Manning tato práva přeskočil? Proč nezvedl svůj hlas a proč neotevřel Pandořinu skříňku před americkými soudy? To se ukazuje jako největší provinění Bradleyho Maninga podle americké veřejnosti.
Ať tak nebo tak, zůstává většina Američanů v očekávání vysvětlení, v očekávání rozhřešení a v očekávání nového a lepšího. Jako celý ostatní svět.
Bradley Manning stanul před soudem a zdá se, že zaplatí za to, že se Amerika dozvěděla, jak se věci měly a mají, co se válek, které namíchal George W. Bush, týče, strašnou cenu, ztrátou osobní svobody.
Bradley Manning vzkázuje prezidentu Obamovi: Dělal jsem vše z lásky k této zemi.