Míříte k absolutní pohodě, jste uvolnění, uvnitř nepochopitelná kombinace adrenalinu a klidu zároveň. Bdělý klid. Cítíte převalující se energii. Takto se nalaďte, abyste trochu pochopili. Totiž, neuvěřitelně klidně a vyrovnaně, přitom nabitě těžko popsatelnou ale dobře rozpoznatelnou silou na vás působí Vadim Machorov stojící na okraji rámu Shanghai (Center) Tower, zatímco jej Vitalij Raskalov opodál fotí. Poslední ‚trofejí‘ tohoto neuvěřitelného Rusa a Ukrajince, šplhajících do závratných výšek bez jakýchkoliv jištění, v mikinách, je rozestavěný mrakodrap v Shanghaji, který již nyní je druhým největším mrakodrapem světa, neboť se oficiálně zdvíhá do výše 632 m a jeho dvě tykadla (ramena jeřábů) se dotkla 650 metrů. Až tam Vadim a Vitalij vyšplhali. Video, které natočili, vyráží dech, působí závratě a přináší úchvatné pohledy ze ‚zastávek‘ ve výškách nad 250 a 550 metrů, kdy pod nohama kluků zůstávají špičky ostatních mrakodrapů, Shanghai World Financial Center, Oriental Pearl Tower koupající se v rychlých proudících mračnech, skutečně se naklánějící v jakési gravitační přetahované. Na kluky ale jakoby gravitace vůbec nepůsobila. I v té největší výšce, kde pod nohama ubíhá jen železný řídký rošt a ‚tykadlo‘ Šanghajské věže se leskne ranní rosou, šplhají rychle výš a výš až na samý konec, aby se na vrcholku vztyčili, pokochali se a aby pro nás ostatní připravili dechberoucí podívanou „směrem dolů“.
Skywalkers Vadim Machorov a Vitalij Raskalov spolu chodí v oblacích již několik let. Lehce, téměř jakoby mimoděk, přitom přesně soustředěnou myslí šplhají výš a výš. Kdesi na rozhraní noci a rána, kdy noční chlad dostoupí maxima, aby se vzápětí zlomil probuzeným dnem, tak to mají Vadim a Vitalij nejraději. Jak říkají, jindy to ani nejde. Pro zteč na nejvyšší či nejatraktivnější budovy světa volí Vadim a Vitalij noční dobu, kdy většina lidí spí a i ti, co mají bdít, cítí již únavu. To je ta doba, kdy naděje Vadima a Vitalije, že je nedostihne hlídač či policie, je největší.
Na většinu staveb, ať již to byly egyptské pyramidy, Notre-Dame v Paříži, pražský Svatovítský chrám, Eiffelovka, Sagra Familia v Barcelloně, mrakodrapy ve Frankfurtu, v Hongkongu, v Dubaji, v Paříži, slavné obří mosty, vystupují proto většinou ve tmě či příšeří, často hodiny před výstupem tráví skrýváním před hlídkami, nehybní, tišší, aby pak několik hodin šplhali po neznámé stavbě s neznámými nástrahami, mezerami i staletími unaveným stavebním materiálem, prachem, špínou i zvířaty a prodírají se divokými proudy vzduchu, no a k tomu všemu stále přitahováni, samozřejmě gravitací.
Nezdá se, že by šlo jen o adrenalinové povyražení, tak jak je tomu u většiny bezcílných hazardů se životem, jejichž zvyšující se počet v tomto století nabírá na rychlosti. Vitalij Raskalov toužil již od dětských let pozorovat nejstarší světové památky z výšky a pořídit nezvyklé fotografie. Dnes oba mladíci střídají prastaré historické památky, krásu mladších katedrál se současnými ‚Nej‘ věžemi světa. Vitalij a Vadim zaplňují internet snímky, které normální smrtelník nemá šanci pořídit a přinášejí čtenářům a divákům směsici zvláštních pocitů, včetně napětí i závratě. Výsledný dojem: Krása. Lidský um, příroda a běžící čas naskočí jako jeden vjem.
Kdo by neznal slavnou fotografii stavebních dělníků sedících o přestávce se svačinou, cigaretkou či novinami v ruce na traverze rozestavěného mrakodrapu Empire State Building, tehdy zdaleka nejvyššímu na celém světě, dělníci s nohama visícíma nad New Yorkem ve výšce 300 m jakoby se nic zvláštního nedělo. Jsou mezi námi prostě lidé, kteří závratěmi netrpí a lidé, kteří je dokáží překonat a tzv. si zvyknou pracovat ve výšce. Jsou tací, kteří tvrdí, že jde o trik nad sebou samým. Prostě o to, přesvědčit sebe sama, že se vlastně opravdu nic zvláštního neděje a že mohu-li kráčet po traverze položené na zemi bez problému, bez jakéhokoliv zaváhání a hlavně bez bušení srdce a zrychleného dechu, mohu to samé dokázat i ve výškách, dojde-li k nastavení klidové pozice mozku. „Obyčejný klid“ ale nestačí. Potřebujete ten „Jágrovský“, kdy takový klid v sobě schraňuje nahromaděnou a dokonale ovládanou sílu, rychlou orientaci a absenci jakékoliv paniky.
Vadim Machorov a Vitalij Raskalov jsou ještě dál. Jejich přirozený pohyb po konstrukcích mrakodrapů, po jejich nedokončených sítích, pilířích a prutech z oceli či neznámé hmoty připravených pro dokončení stavby, naznačuje, že v hlavě skutečně nemají žádnou zábranu. Jejich mozek, ale i svaly a celé tělo funguje dokonale. Pohybují se ve výškách beze strachu, ale přitom ne bez absence emocí.
„Trochu strachu musíte někde v patě cítit stále, to je to, co vás udrží naživu“.
http://www.youtube.com/watch?v=gLDYtH1RH-U